1911 Pistol: Vložte „1aytmmymhk“ jako heslo.
Desert Eagle Long Barrel: Vložte „deskyhstyl“ jako heslo.
Mk. 23 (SOCOM from Metal Gear Solid): Vložte „mekakorkkk“ jako heslo.
Mosin Nagant: Vložte „mnsoymsyhn“ jako heslo.

Patriot: Vložte „pkhhnwhsjt“ jako heslo.
Scanning Plug S: Vložte „skynytktjp“ jako heslo.
Thor .45-70: Vložte „tshsniammr“ jako heslo.
Type 17 Pistol: Vložte „jmsotsynrn“ jako heslo.
Kostým Altaira: Vložte „aottrykmyn“ jako heslo.
Drebin Facecamo: Vložte „dntkkhktmm“ jako heslo.
„Desperate Chase“ iPod song: Vložte „THOMAS“ jako heslo.
„Gekko“ iPod song: Vložte „GEORGE“ jako heslo.
„Midnight Shadow“ iPod song: Vložte „THEODORE“ jako heslo.
„Mobs Alive“ iPod song: Vložte „ABRAHAM“ jako heslo.
„Subsistence Action“ iPod song: Vložte „smgo2play“ jako heslo.

Rozhodně nelehký úkol, a třebaže se s ním Kojima nakonec popral se ctí, mám přese všechno neodbytný pocit, že vědět méně by tady možná znamenalo ve výsledku více. Potíž jednak spočívá ve skutečnosti, že série nebyla zpočátku koncipovaná jako nějaký homogenní celek, a potom, že je to až příliš překombinované a obvyklé konspirativní nitky se ve výsledku už poněkud trhají. Jakkoliv se sám Kojima nebojí onu na první pohled vážnost celé situace v MGS4 opakovaně shazovat, buď verbálními, nebo obrazovými vtípky. Někdy se mu to povedlo více, jindy o poznání méně. Ale hezky postupně…

Zde je však třeba uvést věci na pravou míru. Jestliže bylo v předstihu deklarováno, že ve zdejším ozbrojeném konfliktu (potažmo dalších střetech v jiných částech světa) se můžete přiklonit na tu či onu stranu, není to pravda. Volba spočívá pouze v tom, jestli zdejší válku ignorujete a nebudete do ní zasahovat – a nebo podáte pomocnou ruku rebelům, z čehož získáte určitý a mnohdy nikoliv nezanedbatelný profit. I díky téhle herní nuanci seznáte, že MGS4 je skutečně mnohem akčnější než jeho předchůdci, neboť se mnohdy zúčastníte regulérní války.

Války, která sice v systému generace vojáků a skriptů nefunguje úplně příkladně, ale svůj záměr splňuje. Války, v níž oceníte fůru zbraní na výběr a šikovných propriet, nemluvě o možných dílčích modifikacích vašeho arzenálu. Tlumič pro stealth akce, granátomet pod hlaveň útočné pušky pro přímý a devastující atak. I když samozřejmě ve vyšší obtížnosti je již nezbytná zvýšená opatrnost, neboť nevydržíte zdaleka takovou porci pozornosti. Tudíž přijde ke slovu i odstřelovačka pro střelbu na bezpečnou distanc, strategické přepínání mezi first-person a third-person pohledem, potažmo mezi automatickým a manuálním zacilováním, či v neposlední řadě šikovná featurka vyklánění se zpoza rohu pro sondování terénu, či opětování palby.

Chcete nějakou lokaci projít tiše, opatrně, aby vás nikdo neviděl? Můžete použit kradmé plížení mimo dosah zorného pole vojáků, aplikaci kamufláže nebo tradiční propriety. Sem vedle lepenkové krabice pro schování se patří nově i notně prostřílený plechový sud, odlákávání pozornosti a následně tichá pacifikace za pomoci nože, pistole s tlumičem, speciálních úchopových technik pro boj na blízko… Tohle všechno jsou známé ingredience, které vám umožní se na každé otevřené mapě vyřádit celé hodiny!

Cože? Raději se tudy chcete prostřílet? Žádný problém, žádaná satisfakce je i tady stoprocentně zaručena, byť AI má určité stereotypní modely chování, z nichž nechce (ovšem asi ani nemůže) slevit. Znovu platí, že Snake s sebou do akce táhne vagón věcí, ze kterých si postupně vybírá „akční set“ pro rychlé použití. A třebaže dříve naznačované bohaté možnosti modifikace zbraní jsou skromnějšího rázu a ačkoliv by se volba klidně mohla vymezit jen několika typy, kde by tvůrci hráčům poskytli mnohem otevřenější dispozice pro jejich vylepšování, chápu to tak, že takhle mají dění a celý systém více pod kontrolou.

• Šikovné hračky
V boji se hodí nejrůznější chemické preparáty, jež je třeba použít adekvátně vyhrocené situaci, z níž se však lze povětšinou stáhnout a schovat se někde v členitém herním prostředí. Přičemž než zvýšená pozornost opadne, můžete Snakeovi vybrat z inventáře iPod a na něm nějakou pěknou tematickou písničku na ukrácení času, než se příliš nabuzené stráže vrátí do svého obvyklého režimu. O jejich postavení přitom nyní víte díky několika užitečným nástrojům. Především díky udělátku označovanému jako Solid Eye, které vedle skvělého režimu nočního vidění supluje i dalekohled, nemluvě o šikovném radaru v rohu obrazovky. Tahle kombinace několika jedinečných vlastností bude jednou z nejvíce využívaných věcí v MGS4.

Pak je tady malý, ale šikovný robůtek Metal Gear Mk.II, kterého ovládáte na dálku, a který vám tak umožní přesně zmapovat pohyb a patrolující rutinu vojáků, nebo jiných subjektů strážících danou lokalitu. Inu a v posledku se připomíná speciální prstenec okolo vaší postavy, jenž dává na srozuměnou, jakým směrem se vůči vašemu postavení nachází potenciální hrozba.

• Kupa překvapivých momentů
Dočkáte se nejrůznějších překvapení, jimiž prosvítají záblesky čiré geniality se smyslem pro neobyčejný detail, podtrhujících fakt, jak moc je MGS4 vlastně propracovaný. Do téhle kategorie se řadí voják, který si intuitivně zakryje tvář před vámi namontovaným světlem na kvér, co jej vzápětí, krátkou salvou, pošle k zemi. Nebo naprosto strhující zasněžený duel, odvíjející se na bílých pláních, jež bičuje nemilosrdný blizard a smrt není do posledního kroku vidět. Nebo kapky vody či krve na displeji, co výrazně napomáhají intenzitě a uvěřitelnosti okamžiku, který se odvíjí před vašima očima, čímž mohu směle pokročit k vynikající grafické stránce. Přestože hra nakonec neběží v plném HD rozlišení (nýbrž v 720p), vyhlíží zkrátka skvostně a dosti uvěřitelně. A je vcelku jedno, kde se právě nacházíte, neboť MGS4 vás postupně protáhne různými kouty světa, mnohé z nich vám přitom budou dobře povědomé.

Na druhou stranu dlužno konstatovat, že jsem si také odnesl spoustu pozoruhodných, nebál bych se použít termínu fantastických zážitků. Neboť která hra současnosti vám umožní řešit problémy různými způsoby, upravit si hraní k obrazu svému? Která hra vás donutí u ní přemýšlet a vzbudí ve vás emoce? V jednotlivostech by se jistě našli vhodní kandidáti, ale coby celek mě moc konkurenceschopných titulů nenapadá.

• Pár deficitů
S trochou té trpělivosti, pro stealth akci nezbytnou, dokážete pomalu a bez zbytečné pozornosti vyčistit většinu herních lokací, přičemž po vzoru Subsistence se kamerový náhled na dění koriguje skrze pravý analog, na němž je i rychlá možnost vycentrování pohledu. Díky volnému pohybu kamery tak můžete snáze monitorovat situaci, ačkoliv i tady občas dojde k jistému znepřehlednění herní obrazovky, k čemuž logicky dochází ve stísněnějších prostorách za účasti většího počtu lidí, než jen vaší maličkosti.

Občas tenhle deficit může vést k návratu k poslednímu checkpointu, čemuž předchází několik rychlých prostřihů z hraní evokujících impulsy v mozku umírajícího, jako stvořených pro epileptický záchvat. Který se však může dostavit i při povědomí, že kolizní systém stále není úplně dotažený. No budiž. Pakliže si jej ovšem chcete osahat nanečisto, nechybí zajímavý tréninkový režim se zcela příkladnou obrazově textovou dokumentací, co všechno si zde můžete při hraní dovolit.

• Poslední akční hrdina
Vrátím-li se k myšlence z úvodu recenze, některé scény se dle mého soudu daly pojmout s větším citem, kam patří kupř. trapně nešikovné vystupování člena speciálního oddílu, po jehož boku musíte zkraje bojovat, ale budiž. Čeho dále budete svědky, jsou tradiční střety s patřičně bizarními bossy, s kamerovými náhledy přímo se vyžívajícími v půvabných ženských křivkách, jež obepíná těsné oblečení. Tohle všechno je nutno brát tak, jak to je, s ohledem na kulturu a zvyky země vycházejícího slunce, těžko tedy může jít o předmět kritiky, stejně jako opravdu enormní stopáž nehratelných sekvencí, prezentovaných v enginu hry.

Parádní dabing, hudební kompozice, animace… nic z toho téměř nemá chybu. Nemáte-li náladu, můžete každou neherní scénu zapauzovat či přímo natvrdo přeskočit a věnovat se jen a pouze hraní, kterého tu pořád zbývá vydatná porce! Scény se přitom vkusně střídají, tu příběhové a pak zase ryze akční, a třebaže jsem si výše dovolil kritiku obsahu, tento ve své scénáristické šíři, stejně jako ve formě, nemá napříč hrami, žánry a platformami konkurenci.

Pravda, na codecu, tradiční video-vysílačce ve vašem vybavení, už nenajdete tolik spřízněných duší, kterým je možné se svěřit s případnými potížemi na trase. Nicméně i s Otaconem, jenž vás tu bude nejenom skrze tuhle formu komunikace věrně doprovázet po celou dobu hraní, strávíte něco času při rozebírání klíčových témat. Jako jsou noví nepřátelé, vzbuzující skutečný strach a respekt. S tím souvisí připomínka, že také z vás se v řadě situací může stát (bez ohledu na volbu obtížnosti) učiněný Terminátor, který se zbraní v ruce kosí do obrazu nabíhající nepřátele, potažmo těžkou vojenskou techniku. Cizelérské sestřelení bojového vrtulníku pomocí RPG patří k pomyslným třešničkám na tomhle destruktivním dortu.

• Po dohrání
Věci pod kontrolou má i nesmírně charismatický černý chasník, který na zdejším, ehm, černém trhu, obchoduje se zbraněmi. Vaší měnou jsou přitom bonusy za všechny ve hře nalezené kusy. Ano, občas je to trochu hledání, kde využijete všech pohybových dispozic ústředního protagonisty, jež jsou oproti minulosti zase o něco přirozenější.

Ve svém důsledku se jedná o veskrze zajímavý prvek, který dále skrze nové a zcela unikátní předměty objevivší se v nabídce pro koupi po dohrání (jako je oblíbený neviditelný „stealth“ oblek) může vést ke zvýšení motivace pro další hraní. Tenhle parametr samozřejmě dojde svého naplnění i při eventuálním využití jiných herních postupů, než tomu bylo při vašem prvním výletu skrze zdejší úchvatné dobrodružství.

Na konci získáváte i jiné sympatické bonusy. Sem může patřit i nasazení hlavy mladého Snakea z původního 32 bitového dobrodružství na PSX, úsměvně rozpixelované hlavy. Nejde samozřejmě o nic zásadního, ale je-li tak řeč o mládí a Snakeovi, jeho zdravotní status v MGS4 není právě nejlepší a povědomí, v jaké fyzické kondici se nachází, získáte především ve vyšších obtížnostech. Kde se pravidelně musíte starat také o jeho psychiku, mající vliv na akurátnost vašeho, resp. jeho bojového snažení.

• Ano, tohle je MGS4
Zcela mimořádné herní představení s výjimečně namíchanými herními ingrediencemi, které je důstojným završením herní ságy. V závěru snad ještě noticka, že součástí MGS4 je i multiplayerová akvizice Metal Gear Online s několika mapami a módy pro 16 hráčů, což je další důvod, proč mi připadá nemístné o téhle koupi byť jen trochu pochybovat!

Hodnocení: 9+/10

Zdroj: Tiscali Games

Jako všechny tři díly předtím, také Metal Gear Solid 4: Guns of the Patriots jsem coby skalní fanoušek dohrál za jednu noc. Byla to prostě plynulá cesta a jeden velký boj, znásobený tentokrát pocitem soucítění s unaveným hlavním hrdinou na jeho poslední cestě. Jak se stárnoucí a nemocný Snake odmítal vzdát a sveřepě se vláčel dál a dál, stejně tak jsem já odmítal přerušit hraní a odložit ovladač… VAROVÁNÍ: TEXT OBSAHUJE SPOILERY.

Závěrečná statistika mi přisoudila hodnocení „Tarantule“ s podrobnějším vysvětlením, že podobně jako tohle smrtící zvířátko „se pohybuji bojištěm takřka nepozorován, ale za mnou zůstává nekonečná záplava mrtvých těl“. Opět zřejmě díky nižší obtížnosti a znalosti předchozích dílů se mi dařilo procházet hrou bez spouštění nechtěných poplachů – v mnoha případech mě sice protivníci spatřili a chtěli začít volat o pomoc, než to ale stihli udělat, zastřelil jsem je. Munice jsem měl vždy dostatek (můžete ji automaticky sbírat z mrtvoly každého vojáka, což značně posiluje akční styl hraní, pokus si jej zvolíte).

Možnost volby herního stylu (zda budete hrát takticky se vším tím plížením se a maskováním – a nebo zda budete utíkat divoce vpřed, pálíce ze všech zbraní) je v MGS4 mnohem otevřenější. Oběma modelům se hra ladněji přizpůsobuje bez nějaké křečovitosti (snad s výjimkou pomalé chůze či běhu hlavního hrdiny, což se k akčními stylu moc nehodí). Intenzita některých válečných sekvencí mi připomněla Call of Duty 4, zatímco preciznost zobrazení a chování zbraní z vlastního pohledu zase poněkud připomínala Operation Flashpoint. Všude mezi těmito dvěma nezvyklými extrémy to ale byl klasický MGS, jen s lepším ovládáním a kamerou.

• Důstojná válka
Není se kde skrýt – takové je motto hry. Reflektuje skutečnost, že většinu času se budete pohybovat po válečném poli, kde se intenzivně bojuje. Mohlo by se zdát, že to je skoro až protichůdný odklon od kořenů série, která vždy stavěla na osamělé infiltraci nějakého uzavřeného prostředí. Opak je ale pravdou: byť je dějiště okolo vás teď stokrát živější a zajímavější, o to více je užitečné i zábavné proplížit se mezi bojujícími vojáky, tanky, letadly a roboty zcela nepozorován. Hra obsahuje nově také systém spojenectví a sympatií bojujících stran s vaší maličkostí, pokud jednu z nich podpoříte. Jak jsem to pochopil a hrál já, nemáte nikdy moc na výběr a musíte podpořit pokaždé stranu rebelů – jelikož profesionálním vojákům na druhé straně velí váš úhlavní nepřítel a časem budou mít jasný rozkaz právě vás najít a zabít.

Každopádně je potřeba uznat, že Kojima dokázal perfektně skloubit zažitou kostru MGS série s novým přístupem (otevřená válka) a celek funguje, překvapí i nostalgicky potěší. Návrat do Shadow Moses pro mě byl největším a nejlepším překvapením hry, stejně jako nejpůsobivější pasáží – nostalgie ze mě stříkala celou tuhle epizodu na všechny strany v podobě nadšených výkřiků i slz dojetí. V dokumentu o tvorbě hry (přibalen na samostatném Blu-ray disku u sběratelské edice, která byla za tři tisíce korun dostupná i v našich obchodech) několikrát zazní z různých úst, že Hideo byl tentokrát doslova fanaticky posednutý myšlenkou maximálního uhlazení hry a naplnění všech fanouškovských přání.

Na první průchod hrou jsem byl z některých věcí poněkud zaskočený, ale teď, po několika dnech a opakovaném dohrání, jsem si stále jistější, že Kojima v očích svých nejvěrnějších fanoušků uspěl a dal nám přesně to, co jsme chtěli – po všech stránkách. Z hlediska hratelnosti také není možné zanedbat skvělou úroveň uživatelské přítulnosti, ať už jde o HUD, ovládání nebo kameru. Tipnul bych, že zrovna tohle bude jeden z hlavních přínosů amerických vývojářů v týmu (realistické vojenské akční hry mají přeci jen mimo Japonsko větší tradici a zkušenosti). Ostatně i kolega Ivan Kratochvíl mi týdny před vydáním hry vysvětloval, že ho tahle série nikdy nechytla, ale že ji pro její reputaci určitě znovu zkusí… A několik hodin po začátku hraní mi na ICQ nadšeně psal, jak moc ho baví.

• Důstojná technologie
Ty šoky přicházejí ve vlnách. Prvním je určitě už hlavní menu hry, které má podobu 3D scény, v níž během západu slunce klečí hrdina na hřbitově u hrobu jisté osoby a přikládá si pistoli k hlavě. Grafická i obsahová kvalita té scény, podpořená jímavou titulní melodií „Old Snake“ od Harryho Gregsona Williamse, vás ohromí ještě dřív, než hra vlastně začne. Druhou vlnou šoku z úrovně výpravy hry je pak samotný vstup do hry – ta vteřina, kdy kamera z filmového úvodu klesne za záda vaší postavy a na okrajích obrazovky naskočí indikátory HUD displeje, je prostě úžasná. Klidně bych to označil jako nejplynulejší přechod z „filmečku“ do hry.

Mnoho technických fines hry je schováno v detailech – prachem postupně zanášené sklo herní kamery na Středním východě, plynulé přechody vašeho kamuflážního obleku z jedné textury do druhé… Hra obsahuje podobných drobností plno a ve výsledku působí zkrátka skvěle. Z těch výrazných šokujících vln ale určitě musím zmínit hlavně honičku na motorce v ulicích Prahy. Způsob, jakým tady pracuje kamera, se zkrátka nedá s ničím jiným v dosavadních hrách srovnat. Zatímco se budete zoufale držet spouště a snažit se něco trefit, váš řidič bude s motorkou ujíždět ďábelskou rychlostí a dělat všemožné skluzy či přemety, během kterých se opakovaně obrací perspektiva nebo zpomaluje čas.

Vrcholným vypravěčským průlomem jsou pak vícenásobně renderované obrazy – sice už jsme je ve hrách viděli, ale tady jsou využité mnohem lépe a dramatičtěji, takže budete mít opravdu velký problém se soustředěním se na ovládání toho, co děláte v té herní části tohoto fragmentovaného obrazu (protože v jiné části se budou dít naprosto zásadní věci, od kterých nedokážete odtrhnout oči). Úroveň grafiky a celkové prezentace hry je zkrátka úžasná a nedivím se, že ji někteří označili za první skutečnou hru nové generace – přinejmenším na PS3 je to podle mého pravda, nehledě na přeci jen poněkud zjednodušující, jakoby dospěle-americký komiksový styl grafiky (hlavně postavy).

• Důstojná pointa
Dostáváme se k bodu, který se podle mne stane největším zdrojem kritiky ze strany nezasvěcených. Příběh. Snad ani ne ta jeho divoká, vše zaplavující komplikovanost nebo typická manga ujetost, jako spíš samotné množství a délka cutscén (dají se ovšem přeskakovat nebo zapauzovat). Z těch patnácti hodin, co jsem hrál, jsem se dobrých osm hodin vlastně jen díval. Opravdu, filmy tvořily dobrou polovinu mého hracího času (hráči, který není v sérii tak zběhnutý a nespěchá na konec tak jako já, ten poměr ale určitě vyjde mnohem lépe). Každopádně filmů je hrozně moc a některé z nich jsou klidně i půl hodiny dlouhé (závěr má bez legrace 90 minut, z čehož si zahrajete jen malý – ovšem geniální – úsek).

Z příběhu hry bylo jasně cítit, jak moc se Kojima snaží za každou cenu odpovědět na úplně všechny otázky ze spletité historie série – a to možná nebylo zas tak dobře (tvůrce filmu Cloverfield nebo seriálu Lost by mohl dát Kojimovi lekci). Místy to působilo přehnaně a křečovitě (hlavně samotný natahovaný závěr). Nikdy ale ne natolik, abych nad hrou zlomil hůl a prohlásil to za nezkousnutelné. A teď, poté co se mi jednotlivé pointy poskládaly v hlavě, si na ně zvykám a vnímám je už mnohem lépe.

Jen ústřední myšlenku jsem si tentokrát neodnesl, místo toho mi v hlavě zůstaly jednotlivé střípky a nejpůsobivější dialogy (třeba Raidenovo „jsem hromobitím, znovuzrozeným deštěm“ se mi v dané situaci extrémně líbilo). Jako kdyby se Kojima tentokrát nesnažil na konci něco nám sdělit, ale místo toho se láskyplně a nekonečně loučil se svým hrdinou – trochu to připomíná závěr filmového Pána prstenů. Hodně lidí ovšem říká, že ústředním tématem hry je varování před privatizací armád a přeměnou války v byznys… s tím nemohu než souhlasit.

• Důstojný závěr
Dohrát Metal Gear Solid 4 byl docela jiný zážitek, než dohrát jakoukoliv jinou hru za poslední roky. Pro člověka, který postavami, příběhem a myšlenkami téhle ságy dobrých deset let žil, šlo opravdu o svátek. I prosté věci, jako je třeba prohlížení možností nastavení hry nebo odložení obalu hry na stůl měly skoro obřadný náboj. Samotné putování bok po boku s vysílený hlavním hrdinou se mi pak vtisklo hluboko do mozku, srdce a paměti. Vím, že na ty chvíle budu nadosmrti vzpomínat jako na jedny z těch, které definují mou zálibu ve hrách a to, co na nich mám tak rád. Jistě, mohli byste namítat, že se nic nemůže vyrovnat zážitku z prvního, originálního dílu. Jenže tady nejde o vyrovnávání se, o opakování něčeho. Tady šlo o rozloučení. Jedno z nejdůstojnějších, nejdoslovnějších a nejpečlivějších fanouškovských rozloučení v historii herního průmyslu. A asi nemusím dodávat, jakou známku bych dal do hodnocení…
Zdroj: Tiscali Games

Očekávaný herní blockbuster pro konzoli PS3 za pár dní dorazí na trh, v předstihu oslavován recenzemi v mnoha případech hýřícími doslova superlativy. Nicméně na světlo se nyní dostalo něco zajímavých informací, které jeho kredit, resp. samotných Konami, poněkud znevažují. Jde o to, že japonská firma se „vytasila“ s jakýmsi informačním embargem, které musí recenzenti, jejichž článek se dostane k očím herní veřejnosti ještě před vydáním samotného MGS4, povinně dodržet. Má jít údajně o velice obsáhlý elaborát týkající se věcí ve hře obsažených, jež zkrátka nelze v recenzi zmínit. Došlo to dokonce tak daleko, že známý americký multiformátový časopis EGM oželel ve svém aktuálním čísle recenzi na MGS4. Jeho autorům zkrátka nebyl po chuti diktát, o čem je možné psát a o čem nikoliv, takže mag vydá svůj rozbor hry až v dalším vydání, kde bude moci otevřeně pohovořit o všem, co jim samotným přijde vhodné a adekvátní!

Co myslíte, není tenhle postup Konami skandální? Trochu v podobném duchu se nese přístup Rockstaru a uspěchané recenze na GTA IV z několika hodin hraní či skrzevá testování nehotové verze hry, ale tuhle causu už nechme spát…

Ve výčtu zde anoncovaných omezení review MGS4 by měly být hned dvě zcela zásadní skutečnosti. Ponejprv zákaz popisu ukrutné délky nehratelných filmových sekvencí v MGS4 obsažených, které mají býti k těm hratelným v poměru 50:50. Za připomenutí stojí především rekordně dlouhé outro (cca hodinu a půl). Dalším zakázaným tématem má být údajně zmínka o potřebném prostoru na HDD, MGS4 tady totiž vyžaduje přes 4.5GB (nejde přitom o klasickou počáteční instalaci, ale průběžné doinstalování dat před jednotlivými akty)! Jak to tak vidím, stává se v blízké budoucnosti nahrazení 40GB harddisku konzole nutností, ale to jsem odbočil, takže zpátky k tématu.

Je zvláštní, že se uvedené podle všeho týká jen papírových médií. Protože kupř. server Eurogamer si s žádným z výše naznačených (potenciálních) zákazů nijak zvlášť nelámal hlavu a web IGN UK na tom byl obdobně. Jakkoliv to byl právě on, kdo oficiálně deklaroval, že Konami mají mimořádně dlouhý soupis věcí, o kterých se v souvislosti s MGS4 nemá psát. Jedno je jisté. U každé podobné hry je hranice, o čem se v recenzi vlastně zmínit velice tenká, neboť je tu hrozba případných spoilerů, na což jsou hráči mimořádně citliví. Nicméně mám za to, že by mělo zůstat na tom kterém recenzentovi, nakolik vás v předstihu vpustí do nově objeveného herního světa, přičemž on bude tím, kdo tahá za pomyslné provázky nad klávesnicí. Rozhodně by to neměl být vydavatel a to tím spíše, když jeho pohnutky nejsou vůčihledně nejčistší.

Ze zatím uvedených videí a poskytnutých rozhovorů jsme zjistili, že MGS 4 se bude odehrávat zhruba 10 let po příběhu MGS 2. Světem zmítá válka. Na jedné straně roztroušená alianční vojska (hlavně Američané – jak bylo řečeno v traileru z E3), na straně druhé žoldácká organizace. Američané vyvezli moc svých vojáků za hranice do světa, důsledkem toho je, že jejich síly jsou roztroušené, a díky tomu jim mohou žoldácké organizace směle konkurovat. V čele PMC (anglický název pro nelegální vojenské organizace) je africký vojenský stát Outer Heaven, stát, ve kterém voják vždy najde místo.    Děj hry se bude odehrávat po celém světě, vypadá to tedy, že budete hodně cestovat. Již teď víme, že se podíváte na blízký východ. Váš nepřítel bude Revolver Ocelot (v traileru nazývaný Liquid Ocelot) a Patrioti.

Skupina lidí ovládající svět pomocí bilionu dolarů a zbraních hromadného ničení typu Metal Gear. Jako poslední záchrana je Solid Snake. Zestárlý. Unavený. Nemocný. Projevilo se u něj zrychlené stárnutí, rozpad buněk, zapříčiněné pokusným klonováním a genetickým virem FOX-DIE (více děj MGS 1). To je asi vše co nyní víme o příběhu. Teď ke hře samotné. Vypadá velice dobře. Ve videu z E3 2006 můžeme vidět nové použití maskovací technologie, předvedené již v MGS 3. Tato kamufláž byla přejmenovaná z chameleoní na chobotničí maskování. Bojím se jen, že ve hře již nenajdeme „hledací“ pasáže, kdy hráč hledal nové, lepší uniformy, jako v MGS 3. Je to proto, že maskování v Guns of Patriots je plněno změnou barev a ne převlékáním, to znamená, že vám stačí jen jedna uniforma. Bohužel, pokrok nelze zastavit, to platí všude.

Změny se také dočká ovládací interface. Pokud si dobře pamatuji, Kojima kdysi řekl, že pokud bude v Dualshocku 3 nějaká zvláštní ovládací periferie, určitě ji použije. A taky že je. Je tam pohybový senzor, který dokáže rozpoznat až 8 směrů. Snake již také nebude potřebovat další výstroj jako například dalekohled, různé senzory atd. Vše je uvnitř speciálního, mechanického oka, které Snake nosí na pravém oku. Zobrazuje se tam také zbraň, kterou zrovna používáte a počet nábojů. Dále Kojima také předeslal, že se ve hře bude vyskytovat také funkce tzv. No place to hide, doslova není, kde se schovat. V praxi to znamená, že jakýkoliv úkryt může být zničen. Uvedu příklad: Jste opření o stěnu, najednou prásk a stěna už není, protože ji rozbořil několika metrový Metal Gear Gekkou (v japonštině Gekkou znamená měsíční svit). A tak se dostáváme k nepříteli, který se asi bude ve hře vyskytovat. Obr, s kulomety a pancéřem, ale zase s biologickými (organickými) nohami. Zdá se mi, že Gekkou je zkonstruován podle plánů Metal Gear Rexe, který byl v MGS 1.

Ve hře se budou vyskytovat známé postavy: Meryl Silverburgh (již to není ta osmnáctiletá holčina, ale klidná a vyzrálá třicátnice ve službách znovuzrozené jednotky FOX-HOUND), Revolver Ocelot alias Liquid Snake, Roy Campbell, který již ale není u armády, ale i tak vám chce pomoci, Otacon, který po smrti sestry zvážněl a stal se z něj vcelku „tvrďák“, Vamp (boss z MGS 2), Naomi Hunter, doktorka, která infikovala Snakea virem FOX-DIE v MGS 1, a možná otec Solida Snaka, legendární Big Boss, první velitel jednotky FOX-HOUND a nejlepší voják dvacátého století. A také Raiden rozporuplný hrdina z MGS 2, se svým poněkud zženštilým vzhledem. Naštěstí to vypadá, že poněkud přitvrdil, místo pušky M4 vyfasoval katanu a rozhodla se pomoci Snakeovi. Hra by měla vyjít do konce roku 2007.

Vychází : 6/12/2008
Platformy:
Výrobce: Konami
Domovské stránky: Click here
Žánr :  Akční

Tlak na Hideo Kojimu by už snad ani nemohl být větší, avšak tvůrce hry Metal Gear Solid je před vydáním nového dílu populární video hry klidný.

Kojimův Metal Gear Solid 4 se představí již v červnu a bezpechyby je jednou z nejočekávanějších her tohoto roku. Nejen že hráči prožijí další dobrodružství v kůži hrdiny Solid Snakea, nýbrž analytici předpokládají, že hra pomůže zvýšit tržby konzole PlayStation 3 v USA a přiblížit se tamní jedničce Xboxu 360 od Microsoftu.

Smysl pro detail a napínavé zápletky přinesly Kojimovi respekt miliónů hráčů a podle mnohých je tento Japonec jedním z nejlepších světových herních vývojářů spolu s tvůrcem The Sims Willem Wrightem nebo stvořitelem nezapomenutelného Maria Shigeru Miyamotem.

Předchozích tří dílů série Metal Gear Solid se pod taktovkou vydavatelství Konami prodalo více než sedmnáct milionů kusů. V nejnovějším dílu se dostaneme do válečné zóny a podle tvůrců budeme mít dostatek volnosti, takže hru každý může hrát po svém. Kojima slibuje, že se také dočkáme vyřešení otázek, které vyvstaly v minulých dílech a zatím nebyly zodpovězeny.